Kresba
Kresba je výtvarný postup, při němž se na rozdíl od malby na podklad nanášejí jednotlivé, předem nesmíchané barvy. V případě vícebarevné kresby tak výsledný barevný dojem vzniká až vzájemnou blízkostí čar či překrýváním různobarevných vrstev. Podkladovým materiálem pro kresbu bývá zpravidla papír, případně textil, pergamen, kámen aj., v současnosti se též ve spojení s počítačem používá tabletu. Kresba může být prováděna pomůckami jako jsou:
- tužka
- pastelka
- vosková tužka
- pastel
- voskový pastel
- křída
- rudka
- uhel
- olůvko
- stříbrná tužka
- fix
- pero a tuš
Častými, ale ne rozlišujícími znaky kresby jsou použití jedné barvy, obraz vytvořený pomocí čar a pouze částečné pokrytí podkladu.
V minulosti byla hojně užívána tzv. lavírovaná kresba, kdy je kresba rozmývána pomocí mokrého štětce, někdy i namočeného do řídké tekuté barvy.
Kresba byla zpravidla používána při vytváření pomocných studií, kdy si malíř, sochař či architekt zkoušel a ujasňoval kompozici a další aspekty připravovaného uměleckého díla, reliéfu, sochy, malby, architektonické realizace atp.
Kresba byla umělci hojně užívána také k zaznamenání děl cizích umělců jako podklad ke své vlastní umělecké tvorbě. Od renesančního období se kresba stala vyhledávaným artiklem sběratelů. Postupně začala být kresba chápána i jako samostatné umělecké dílo, přestože je dodnes výtvarníky užívána hlavně k přípravným studiím.
Malba
Malba je technika nanášení barev v souvislé vrstvě na podklad, zpravidla pomocí štětce. V přeneseném slova smyslu znamená také produkt této činnosti. Od kersby se liší použitým nástrojem (štětec) a plošností, kterou je barva nanášena. Používá se ve výtvarném umění. V neuměleckém smyslu je malba synonymem pro nátěr nebo natírání.
Základ slova (malba, malíř, malovat,…) pochází z německého malen, a to vychází ze starohornoněmeckého mal = „skvrna, znamení“, jehož původ je spojován s indoevropským kmenem mel- znamenajícím „tmavý, černý“.
Ve výtvarném umění jde o nejdůležitější techniku malíře. Podle charakteru malby, použitých materiálů či podkladu se malba dějí na několik základních malířských technik.
Pro malbu obrazů je nejčastěji používána olejomalba, před jejím rozšířením byla používána například vaječná tempera, dnes v hojné míře také akryl. Podkladem takové malby je zpravidla plátno, v minulosti byla ovšem častá i malba na dřevěnou podložku. Dnes je v hojné míře využíván jako podklad například sololit. Malba je zpravidla prováděna krycími barvami tzv. vrstvenou technikou, která umožňuje použití různých efektů, například lazury. Podložka na kterou je malováno bývá zpravidla upravena pomocí podkladových barev. Barva podkladové vrstvy bývá bílá či světlá, v baroku ovšem byla podkladová vrstva zpravidla tmavá (bolus), takže malba vznikala tzv. vysvětlováním malovaného předmětu. Barva podkladové vrstvy má (stejně jako použitá technika a podklad) velký význam pro celkové barevné vyznění obrazu. Před provedením vlastního díla bývá obraz zpravidla rozvržen pomocí podkresby.
Oblíbená je také malba na papír pomocí vodou ředitelných, nekrycích barev, tzv.akvarel. Ten může být kombinován také s kresbou.